Zprávy ze světa

449d5_illustration
22.08.2012

KOMPSAT-3

Nová družice velmi vysokého rozlišení je na oběžné dráze a pořizuje první snímky.

Ve čtvrtek 17. května 2012 se Japonsko zařadilo mezi země, které jsou schopné nejen vynášet vlastní družice na oběžnou dráhu, ale i nabízet přebývající volné kapacity svých raketových nosičů pro vynesení družic dalším zájemcům. Tímto komerčně vyneseným nákladem se stala 970 kg vážící jihokorejská družice Kompsat-3 (z anglického Korea Multi-Purpose Satellite, korejsky pojmenovaná Arirang 3) určená k pořizování snímků velmi vysokého rozlišení. Mezinárodnost události dále zvyšuje, že přístroj AEISS (z angl. Advanced Earth Imaging Sensor System) pro pořizování snímků o rozlišení až 70 centimetrů byl zkonstruován za podpory ve stavbě takových přístrojů velmi zkušené německé společnosti Astrium. Družice vzlétla z malebného ostrova Tanegashima v nákladovém prostoru rakety H-IIA postavené společností Mitsubishi Heavy Industries pro japonskou vesmírnou agenturu JAXA. Byl to dvacátý úspěšný start tohoto nosiče oproti jednomu selhání v roce 2003.

Závěrečné odpočítávání před startem z ostrova Tanegashima. Zdroj: MHI

 

Obr: Závěrečné odpočítávání před startem z ostrova Tanegashima. Zdroj: MHI

Kromě korejského Kompsatu-3 byly při tomto letu úspěšně vyneseny tři další japonské družice. Největším a hlavním nákladem celého letu byl GCOM W1 (z anglického Global Change Observation Mission Water Satellite, japonsky pojmenovaný jako SHIZUKU), klimatologická družice o hmotnosti 1900 kg, vybavená pokročilým skenujícím radiometrem AMSR2 (z angl. Advanced Microwave Scanning Radiometer 2) pro pozorování s vodou spojených jevů, jako jsou srážky, vypařování, teplota hladiny moře a rychlost větru nad ní, vlhkost půdy a výška sněhové pokrývky. Anténa tohoto přístroje o průměru 2 metry rotuje každých 1.5 vteřiny a dokáže tak snímat pás o šíři 1450 km. Družici získá sadu denních a nočních pozorování 99% povrchu Země každé dva dny. Přístroj snímá slabé mikrovlnné vyzařování Země v šesti frekvenčních pásmech. Podobné radiometry na jiných družicích už úspěšně zkoumaly jevy jako El Nino, La Nina a mořský led v polárních oblastech, nicméně z těchto předchůdců přístroj na družici Aqua přestal fungovat vloni, družice ADEOS 2 s radiometrem AMSR selhala už v roce 2003 po méně jak roce provozu a s další družicí s takovým radiometrem, evropskou družicí Envisat, bylo ztraceno spojení v dubnu. Vědci se pak museli spoléhat jen na data z jiných méně přesných senzorů a proto je nyní družice GCOM W1 velmi vítána. Dalším přístrojem na palubě GCOM W1 je druhá generace globálního zobrazovače (angl. Second Generation Global Imager), který je zaměřen na sledování pozemních a atmosférických jevů spojených s uhlíkovým cyklem a tepelnou bilancí, jako je oblačnost, znečišťující aerosoly v atmosféře, vegetace, snih a led. Nová družice GCOM W1 se v mezinárodním projektu vedeném americkou NASA připojí k dalším družicím letícím za sebou po téže oběžné dráze a zkoumajícím tak s poměrně krátkým časovým odstupem tytéž oblasti Země. Kombinace téměř současně pořízených dat z různých senzorů těchto družic pak dává komplexnější obraz o sledovaných jevech spojených s vývojem klimatu. Tato řada za sebou prolétajících družic dostala přezdívku „odpolední vlak“ (anglicky Afternoon Train, častěji zkráceně na A-Train). Momentálně ho tvořili družice Aqua, CloudSat, CALIPSO a Aura. Družice Parasol opustila vlak snížením své oběžné dráhy a plánované družice OCO a Glory se do sestavy nedostaly kvůli selháním jejich raketových nosičů.

Další vynesenou družicí při 21. letu japonské rakety H-IIA byla družice SDS-4 (z angl. Small Demonstration Satellite) agentury JAXA, hmotnost 7 kg. Je to testovací družice pro odzkoušení technologicky nových součástek a zařízení.

Nejlehčí družicí na palubě byla HORYU 2, demonstrační družice studentů technologického institutu v Kyushu. Tato družice o rozměrech 35×31x31.5 cm se pokusí vyrobit rekordních 300 Voltů fotovolaické energie. Družice má dále kameru pro pozorování země a senzor pro odhalování kosmického odpadu (zejména úlomků a trosek vysloužilých družic).

Japonská raketa H-IIA s družicemi GCOM W1 , KOMPSAT-3,  SDS-4 a HORYU-2 startuje k  21. letu. Zdroj: MHI

 

Obr.: Japonská raketa H-IIA s družicemi GCOM W1 , KOMPSAT-3, SDS-4 a HORYU-2 startuje ke svému 21. letu. Zdroj: MHI

Japonská kosmická agentura JAXA sice formálně vznikla až 1.října 2003, ale bylo to sloučením tří už desítky let pracujících institucí, především NASDA a ISAS. První družici jménem Ōsumi vypustilo Japonsko už v roce 1970, čímž stalo čtvrtou zemí (po SSSR, USA a Francii), která dokázala vypustit svou vlastní družici. Tato družice Ōsumi tři desetiletí zvolna sestupovala ze svojí původní oběžné dráhy, v atmosféře Země shořela až v roce 2003. Kromě družic na oběžnou dráhu Země vysílá JAXA sondy i k dalším tělesům sluneční soustavy. První byly v roce 1985 Suisei a Sakigake k Halleyově kometě, v roce 1998 Nozomi k Marsu, v roce 2005 odebrala sonda Hayabusa vzorky z planetky Itokawa a v roce 2007 vyslala JAXA velmi úspěšnou družici Kaguya na oběžnou dráhu Měsíce.

V současné době se tímto vynesením korejské družice Kompsat-3 Japonsko pouští do nové soutěže ve sféře komerční kosmonautiky, kde se utká s většími a zkušenějšími konkurenty jako je Rusko, Evropa a řada dalších zemí a pravděpodobně bude mít proti největším hráčům problém s cenovou konkurenceshopností. Společnost Mitsubishi Heavy Industries se nyní musí pokusit snížit náklady spojené s každým startem těchto jinak spolehlivých raketových nosičů.

První jihokorejská družice řady Kompsat-1 byla vypuštěna 21.12.1999 na americkém raketovém nosiči Taurus z kosmodromu u letecké základny Vandenberg a měla hmotnost 469 kg. Družice byla do značné míry experimentální, cílem její stavby a provozu bylo hlavně získávání zkušeností pro korejské odborníky. Družice nesla elektrooptickou kameru EOC (z angl. Electro-Optical Camera) pořizující čenobílá data v rozlišení 6.6 metru a multispektrální skener OSMI (z angl. Ocean Scanning Multispectral Imager) pořizující barevná data v šesti laditelných pásmech při rozlišení 1 km, používaný zejména pro dálkový průzkum hladiny moře. Družice dále nesla několik přístrojů pro studium vlastností kosmického prostoru (např. dozimetr a další detektory energetických částic) a přístroje pro studium ionosféry. S družicí byl prosinci 2007 ztracen kontakt, pravděpodobně v důsledku poruchy na energetickém systému.

Druhá družice Kompsat-2 byla vypuštěna 28.7.2006 z ruského kosmodromu Pleseck u Archangelska na raketovém nosiči Rokot/Briz-KM, odvozeném od bývalé sovětské mezikontinentální balistické střely UR-100N (v západním značení SS-19 Stiletto) s přidaným třetím stupněm Briz-KM. Družice je dosud stále funkční, má hmotnost 798 kg, hlavním přístrojem na její palubě je multispektrální elektromechanická kamera MSC (z angl. Multi-Spectral Camera), která pořizuje černobílá data v rozlišení 1 metr a barevná data ve čtyřech pásmech ve viditelné a blízké infračervené části spektra v rozlišení 4 metry. Takto pořízená data lze během zpracování dodatečně spojit a provést zaostření barevných dat černobílými podrobnějšími daty (proces anglicky označován jako Pansharpening), takže výsledným produktem z dat pořízených touto družicí mohou být barevná data o rozlišení 1 metr.

Nová družice Kompsat-3 nyní po svém úspěšném startu z japonského kosmodromu na japonském raketovém nosiči H-IIA podstupuje obvyklé několikaměsíční období uvádění do provozu, testování a kalibrování přístrojů, které bude trvat minimálně do září. Komerčně by měla být data z této družice dostupná ke koupi v roce 2013. Černobílá data budou mít rozlišení 0.8 nebo dokonce 0.7 metru a barevná data bude možné opět snímat ve čtyřech pásmech viditelného a blizkého infračerveného světla, sice v nižším rozlišení, ale bude opět možné softwarově jim dodat vysoké rozlišení současně pořízených černobílých dat. Družice bude schopná pořizovat data i pod různými šikmými úhly (čímž se ovšem poněkud sníží prostorové rozlišení dat) a pořizovat snímkové stereoskopické dvojice.

První zveřejněná testovací  scéna pořízená družicí Kompsat-3 zachycuje přístav Jeodong na korejském ostrově Ulleung. Scéna byla nasnímána 25. května 2012, týden po vypuštění družice.   Vlevo starší snímek pořízenž družicí Kompsat-2 s kamerou o rozlišení 1 metr dne 7.března 2009. Zdroj: KARI

 

Obr.: První zveřejněná testovací scéna pořízená družicí Kompsat-3 zachycuje přístav Jeodong na korejském ostrově Ulleung. Scéna byla nasnímána 25. května 2012, týden po vypuštění družice. Vlevo starší snímek pořízenž družicí Kompsat-2 s kamerou o rozlišení 1 metr dne 7.března 2009. Zdroj: KARI

Všechny družice řady Kompsat jsou též známy po korejským jménem Arirang, podle oblíbené korejské národní písně existující v mnoha variantách a považované za neoficiální korejskou hymnu. Starobylé slovo Arirang už jinak nemá v současné korejštině žádný konkrétní význam, v textu písně je to jméno horského průsmyku.

Jihokorejská vesmírná agentura KARI (z angl. Korea Aerospace Research Institute), která je provozovatelem družic Kompsat, plánuje vypouštět v nejbližších letech různé další družice této řady, které by měly být vybaveny nejen optickými, ale i infračervenými a nebo radarovými senzory. V plánované řadě družic Kompsat (Arirang) se ale nevyskytuje žádná družice s číslem 4, protože čínsko-korejský výraz pro čtyři “sa” je též označením čínského znaku pro smrt a proto je v těchto zemích číslo 4 považováno za číslo nešťastné a přinášející smůlu. Proto bude následující čtvrtý Kompsat pravděpodobně označen jako 3A a po něm bude následovat Kompsat-5.

Životnost prvních družic Kompsat byla odhadována na minimálně 3 roky, ale byla vždy více než dvojnásobně překročena, družice Kompsat-1 pracovala do ztráty spojení 8 let, družice Kompsat-2 je na oběžné dráze už 6 let a dále pracuje. U nové družice Kompsat-3 se zatím předpokládá životnost minimálně do roku 2016.

 

nahoru

zpět