Zprávy ze světa

64c3a_illustration-white
10.09.2016

Čínská družice Gaofen-3...

… úspěšně pořizuje svá první radarová data s nejvyšším rozlišením až 1 metr.

Družice Gaofen-3 byla vynesena 9. srpna 2016 ve 22:55 (datum a čas UT) raketou Dlouhý pochod 4C (čín. Čchang Čeng-4C, angl. Long March 4C) z kosmodromu Taiyuan v severní Číně. Družice má hmotnost 2950 kg, nachází se na oběžné dráze ve výšce 758 km nad zemí a je vybavena radarem typu SAR (z angl. Synthetic Aperture Radar) pracujícím v pásmu C.

Všechny družice Gaofen jsou součástí „Čínské soustavy pro pozorování Země ve vysokém rozlišení“ označované zkratkou CHEOS (z angl. China High-Resolution Earth Observation System), čínského vládního programu vyhlášeného v roce 2010, který má za cíl pokrýt prakticky jakoukoliv poptávku po družicových datech pro čínské vládní instituce z vlastních zdrojů. Družice Gaofen jsou zároveň zjevnou technologickou demonstrací, že se současná Čína v oblasti dálkového průzkumu Země vyrovná všem svým konkurentům. Po družici Gaofen-2, která pořizuje optická data v rozlišení 80 cm, nyní tedy přichází radarová družice Gaofen-3, jejímuž radaru neskryje cílovou oblast ani oblačnost ani noční tma. Při rozlišení radarových dat až 1 metr by zároveň tato družice patřila mezi nejlepší radarové družice světa a předčila by v tomto ohledu například i dvojici evropských radarových družice Sentinel-1, pořizujících radarová data v nejlepším rozlišení 5 metrů.

Obr.: Čínská radarová družice Gaofen-3. Zdroj: space.skyrocket.de

 

Obr.: Čínská radarová družice Gaofen-3. Zdroj: space.skyrocket.de

Po vynesení na oběžnou dráhu čeká každou družici před jejím uvedením do plného provozu několikaměšíční období oživování a testování všech systémů družice a kalibrace přístrojů. První zkušební data lze ale pořídit poměrně brzy a tak tomu bylo i v případě družice Gaofen-3, která pořídila svá první radarová data už 15. srpna.

V plném provozu by měla družice Gaofen-3 mít 12 módů pořizování radarových dat, od přehledových v rozlišení 500 metrů až po podrobná v rozlišení 1 metru. Maximální šířka pásu snímaného území má být až 650 km. Životnost této družice na oběžné dráze má být až 8 roků. Přestože hlavním odběratelem dat budou čínské vládní instituce, dá se předpokládat, že data mohou být komerčně nabízená i všem ostatním zájemcům, stejně jak je tomu například u optických dat z družic Gaofen-1 a Gaofen-2.

Obr.: Od 15.srpna 2016 pořizuje družice Gaofen-3 zkušební radarová data. Toto je čínské město Tiencin na pobřeží Pochajského moře nasnímané radarem družice Gaofen-3 dne 20. srpna 2016. Zdroj: Xinhua

 

Obr.: Od 15.srpna 2016 pořizuje družice Gaofen-3 zkušební radarová data. Toto je čínské město Tiencin na pobřeží Pochajského moře nasnímané radarem družice Gaofen-3 dne 20. srpna 2016. Zdroj: Xinhua

Ačkoliv má tato radarová družice v názvu číslo 3, ve skutečnosti se jedná o šestou vypuštěnou družici řady Gaofen. Jako první odstartovala družice Gaofen-1 dne 26. dubna 2013. Tato družice pořizuje černobílá optická data v rozlišení 2 metry a barevná data v rozlišení 8 metrů a kamerou středního rozlišení data s rozlišením 16 metrů.

Následovala Gaofen-2, která odstartovala 19. srpna 2014, která dokáže pořizovat optická černobílá data v rozlišení 0.8 metru a barevná data v rozlišení 3.2 metru. U obou těchto družic se předpokládá minimálně pětiletá životnost.

Série pak pokračovala překvapivými starty družice Gaofen-8 dne 26.června 2015 a družice Gaofen-9 dne 14. září 2015. V původních zveřejněných plánech tyto dvě družice nebyly vůbec zmíněny. Obě mají pořizovat optická data a spekuluje se o tom, že se jedná o civilní verzi vojenských družic Yaogan (nebo možná vysloveně vojenské družice pouze vypuštěné pod civilním názvem) a možná právě proto bylo zatím informací o těchto družicích zveřejněno poměrně málo.

Jako pátá se z Gaofenů vznesla 28. prosince 2015 pozoruhodná družice Gaofen-4. Při hmotnosti 4600 kg je z této rodiny výrazně nejtěžší a Zemi pozoruje z největší výšky. Družice je totiž na geosynchronní dráze ve výšce téměř 36 tisíc km nad Zemí, kdy je doba oběhu družice stejná, jako je otočení Země okolo své osy. Na rozdíl od geostacionární dráhy, kdy je družice umístěna do výšky 35786 km přesně nad zemský rovník, sklon její dráhy k rovníku je tedy nulový a družice při pohledu z povrchu Země zůstává stále na tomtéž místě na obloze a zároveň tak má družice výhled na stále stejnou část povrchu Země, mají geosynchronní dráhy k rovníku nenulový sklon a družice na takové dráze tedy nezůstává nehybně v jednom bodě, ale nad danou rovníkovou oblastí se periodicky pohupuje tam a zpět. V tomto případě je sklon dráhy družice Gaofen-4 zhruba jedna desetina stupně a je umístěna nad rovníkovou oblast mezi Indonésií a Sumatrou. Z tohoto místa má trvale v dohledu zhruba 49 milionů kilometrů čtverečních pro Čínu velmi důležitých oblastí. Družice je vybavena výkonným optickým systémem, který i z této vzdálenosti snímá data v oblasti viditelného světla a blízkého infračerveného záření v rozlišení 50 metrů, v pásmech středních vlnových délek infračerveného světla (například pro sledování lesních požárů nebo sopečných erupcí) pak v rozlišení 400 metrů. Životnost družice se předpokládá 8 roků.
Stabilní pozice družice nad rozsáhlou oblastí čínských strategických zájmů jí umožňuje kdykoliv dodat požadované informace a kontinuálně sledovat změny v situaci. Od čistě civilních úkolů, jako je sledování pohybu ničivých tajfunů, zjišťování situace při přírodních nebo průmyslových katastrofách, sledování využití půdy a stavu zemědělské i přírodní vegetace, až po sběr informací vojenského charakteru. Hodně se spekulovalo o tom, že družice Gaofen-4 je klasickým příkladem družice vypuštěné v rámci strategie duálního použití, kdy je oficiálně civilní družice nápadně dobře použitelná i pro vojenské úkoly, v tomto případě například ideálně pro sledování pohybu pacifické flotily USA, jejíž rozměrné letadlové lodě budou na snímcích s rozlišením 50 metrů bez problémů viditelné. Další možné využití pak je pro dohled nad velkými obchodními loděmi a tankery, které jsou v této oblasti hlavně mezi nepřehlednými ostrovy Indonésie a Filipín a v Singapurském a Malackém průlivu dosud ohrožovány námořním pirátstvím, které se tu často omezuje jen na přepadení a rychlou loupež cenností, ale někdy končí i únosem celé lodě, jejím přebarvením, přejmenováním a prodejem.

Po družici Gaofen-4 pak následovala jako šestá v pořadí radarová družice Gaofen-3, po jejímž úspěšném startu dne 10. srpna 2016 následoval už dne 31. srpna 2016 start družice Gaofen-10. Tentokrát ale oficiální čínské zdroje po startu místo oznámení o úspěšném vynesení nové družice na oběžnou dráhu o následných událostech hluboce mlčí. Ze strany USA bylo stručně oznámeno, že jejich vojenské sledovací stanice v souvislosti s tímto startem nezaznamenaly na oběžné dráze žádný nový objekt. Spekuluje se tedy o předčasném zhasnutí motorů třetího stupně nosné rakety, který se pak zřítil i s družicí zpět do zemské atmosféry. Družice Gaofen-10 se tak stala prvním neúspěchem této série.

Enormní nárůst počtu čínských technologicky stále vyspělejších družic dálkového průzkumu Země je zřejmý už jenom na této řadě družic Gaofen, tyto družice ale zdaleka nejsou jediné, které Čína v posledním období vypustila. Z těch ostatních nedávno vynesených lze jmenovat například družici Jilin-1, což je čínská komerční družice velmi vysokého rozlišení schopná pořizovat optická data v rozlišení až 0.72 metru. Tato družice o hmotnosti 450 kg byla vynesena 7. října 2015 z čínského kosmodromu Jiuquan v nákladovém prostoru rakety Dlouhý pochod 2D (čín. Čchang Čeng-2D, angl. Long March 2D) a byla umístěna na oběžnou dráhu ve výšce 656 km. Společně s Jilin 1 byly během tohoto letu vypuštěny ještě tři další družice a to družice LQSat o hmotnosti 54 kg, která má otestovat nový experimentální přístroj pro snímkování zemského povrchu v rozlišení 5 metrů a pak dvě 95 kilogramové identické družice Lingqiao A a Lingqiao B, které mají snímat videozáběry s rozlišením 1.3 metru.
Jméno družice Jilin je odvozeno od jména čínské provincie Ťi-lin (do angličtiny přepisované jako Jilin) a družici zkonstruovala firma Chang Guang Satellite Technology, která je odnoží Institutu pro optiku, jemnou mechaniku a fyziku Čínské akademie věd ve městě Čchang-čchun, které je hlavním městem právě provincie Ťi-lin.

Obr.: Vzrůstající soběstačnost Číny v oblasti družicových optických snímků  v rozlišení do 2.5 metru v grafu, kde je zřejmý pokles nakupovaných dat ze zahraničních zdrojů (zeleně) a vzestup v Číně používaných dat pořízených vlastními družicemi v období od roku 2009 do 2015, kdy na počátku bylo téměř 8 milionů čtverečních kilometrů zmapováno optickými daty z cizích zdrojů a na konci 9 milionů čtverečních kilometrů mapovaných území bylo pokryto snímky pouze z domácích čínských družic. Zdroj: Chinese center for Resources Satellite Data and Application, Spacenews Graphics

 

Obr.: Vzrůstající soběstačnost Číny v oblasti družicových optických snímků v rozlišení do 2.5 metru v grafu, kde je zřejmý pokles nakupovaných dat ze zahraničních zdrojů (zeleně) a vzestup v Číně používaných dat pořízených vlastními družicemi v období od roku 2009 do 2015, kdy na počátku bylo téměř 8 milionů čtverečních kilometrů zmapováno optickými daty z cizích zdrojů a na konci 9 milionů čtverečních kilometrů mapovaných území bylo pokryto snímky pouze z domácích čínských družic. Zdroj: Chinese center for Resources Satellite Data and Application, Spacenews Graphics

Vysoký počet vypouštěných čínských družic a zjevný zájem Číny na vytvoření vlastních nezávislých početných zdrojů všech typů družicových dat je až neobvyklý. Pro tak rozlehlou zemi, jako je Čína, jsou družicová data samozřejmě velmi užitečným zdrojem pro řízení a plánování rozvoje celé země, ale až takto neobvykle velká snaha o dosažení naprosté nezávislosti a vytvoření až předimenzované sítě družic dálkového průzkumu Země vede skoro až ke spekulacím, jestli se tak Čína nesnaží připravit na nějaký brzký konflikt, kdy by pro ní družicová data ze zahraničních zdrojů byla buď úplně nedostupná, nebo by je Čína nemohla považovat za dostatečně důvěryhodná. Nejčastěji se za potenciální ohnisko budoucího konfliktu považuje ostrovní Taiwan, kam se na konci čínské občanské války v roce 1949 z pevninské Číny po po porážce od čínských komunistů stáhly jednotky Kuomintangu generála Čankajška a od té doby funguje toto území prakticky jako nezávislý stát. Pevninská Čínská lidová republika jeho samostatnost neuznává a usiluje o jeho znovupřipojení, ale pro rozdílnost politických systémů je to nyní téměř nemožné a násilnému znovusjednocení vojenskou invazí brání přátelské vztahy Taiwanu a USA. Dlouhodobá patová situace je tak sice zdrojem napětí, které ale v poslední době spíše mírně polevuje a nezdá se, že by kdokoliv měl zájem situaci okolo Taiwanu znovu vyhrotit.
Aktuální důvody takto neobvykle silného hladu Číny po družicových datech bude spíše někde jinde. Vedoucí projektu dužice Gaofen-3 Xu Fuxiang z Čínské akademii vesmírných technologií v Pekingu (angl. China Academy of Space Technology in Beijing – CAST) popsal podle China Daily úkoly této radarové družice takto: „Družice bude hrát důležitou úlohu při sledování mořského prostředí, ostrovů a útesů, lodí a ropných plošin.“ Podle něj se Gaofen-3 ukáže být přínosem v „zajištění čínských námořních práv a zájmů.“ A až potom zmíněno, že „Čína bude nyní také spoléhat na Gaofen-3 při předvídání přírodních katastrof, jejich vyhodnocování a řešení.“ Proč byla zmíněna na prvním místě námořní problematika, proč ta zmínka o ostrovech a útesech? Protože pobřežní státy nyní hrají něco, co by se dalo nazvat „ostrovními monopoly“. Klíčovými slovy jsou „výlučná ekonomická zóna“ (angl. Exclusive Economic Zone – EEZ), což je oblast v moři okolo vlastního území, kde má příslušný stát jako jediný svrchovaná práva k práva k průzkumu a využívání přírodních zdrojů a to živých i neživých, z podzemí, z mořského dna i z vod nad ním. Jiné státy v této zóně mohou tyto činnosti konat pouze a jen se svolením tohoto státu a ten se tak stává prakticky téměř vlastníkem takové oblasti. Právní rámec pro vznik výlučných ekonomických zón dala Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu dohodnutá už v roce 1982 na Jamajce (angl. UN Convention on the Law of the Sea – UNCLOS). Jak se zdroje surovin na pevninách postupně vyčerpávají, roste poptávka po různých vzácných chemických prvcích a pokrok techniky zlevňuje a usnadňuje i těžbu z mořského dna, hledání různých podmořských nalezišť všech možných surovin nabývá na intenzitě. Výlučné ekonomické zóny měly původně ochránit zdroje zejména chudých přímořských států, aby jim je nevyplundrovaly státy rozvinutější, ale nakonec to mělo nečekané vedlejší následky. Výlučné ekonomické zóny byly stanovené do vzdálenosti 200 námořních mil (tj. 370 km) od pobřeží. Jenže samozřejmě nejen od pobřeží pevniny, ale i všech ostrovů. Pokud tedy některý stát ovládá třeba i malý ostrov uprostřed volného moře, okolní území v okruhu 370 km se stane jeho výlučnou ekonomickou zónou a všechna podmořská naleziště nerostných surovin v tomto okruhu se stanou jeho vlastnictvím. Různé často i velmi malé vzdálené a dosud bezvýznamné ostrůvky a někdy i jenom malé útesy trčící z moře se tak najednou stávají strategicky významné a státy se snaží prokazovat na ně své nároky. Příkladem takových sporných území jsou Spratlyovy ostrovy, které tvoří několik desítek malých ostrůvků a o jejichž vlastnictví soupeří Čína, Brunej, Malajsie, Filipíny, Taiwan a Vietnam, nebo Paracelské ostrovy, o které se pře Čína s Vietnamem. Vznikají tak občas různé strkanice mezi rybářskými loděmi jednoho státu s loděmi pobřežní stráže nebo přímo válečného námořnictva států konkurenčních. V minulosti už ale došlo i ke krátkým krvavým ozbrojeným střetům, v roce 1974 zemřelo 18 vojáků při konfliktu v Paracelské oblasti a v březnu 1988 při námořních střetech o Spratlyovy ostrovy zahynulo 70 vietnamských námořníků.

Obr.: Překrývající se nároky zemí v oblasti Jihočínského moře vedou ke konfliktům mezi konkurenčními flotilami a stavbám různých základen, jejichž existence má nároky podpořit. Zdroj: VoA News

 

Obr.: Překrývající se nároky zemí v oblasti Jihočínského moře vedou ke konfliktům mezi konkurenčními flotilami a stavbám různých základen, jejichž existence má nároky podpořit . Zdroj: VoA News

Uznání výlučné ekonomické zóny nelze podle článku 121 smlouvy UNCLOS nárokovat pro útesy neschopné udržení lidského osídlení nebo vlastní hospodářské existence. Státy se tak snaží obcházet tento článek budováním staveb a udržováním trvalé osádky na špicích leckdy i dost malých útesů. Pro uznání výlučné ekonomické zóny také musí být souš trvale nad vodou, nesmí jí zaplavovat ani nejvyšší příliv. To zase vede k tomu, že na některé mělčiny je navážen materiál a na těchto uměle vytvořených ostrovech pak budovány vojenské základny. Situace se ještě více komplikuje tím, že přestože i Čína je signatářem smlouvy UNCLOS, konkrétně v oblasti Jihočínského moře se snaží prosadit své nároky podle tzv. „nine-dash-line“, kdy by se velká část Jihočínského moře stala její zónou. Filipíny vyvolaly v lednu 2013 arbitrážní řízení proti těmto čínským nárokům a 12. července 2016 arbitrážní soudní dvůr rozhodl, že neexistují důkazy o čínské výhradní nadvládě nad tímto územím v minulosti, takže současné čínské nároky nelze uznat za platné. Čína ovšem předem vyhlásila, že rozhodnutí soudu v její neprospěch bude považovat za nespravedlivé a nebude ho respektovat. Složitá politická i námořní hra o nepřehledné množství ostrovů tedy dále pokračuje a její výsledek určí, kdo z konkurenčních zemí bude v budoucnosti bohatnout z podmořských nalezišť. Udržet si podrobný a aktuální přehled o dění na „herní ploše“ je v takové situaci pro Čínu zásadní a s ohledem na to dávají smysl jak prohlášení čínských představitelů o sledování ostrovů a útesů, tak i vysoký počet vypouštěných čínských družic dálkového průzkumu.

Článek o první družici Gaofen-1 je zde, článek o družici Gaofen-2 je zde.

Článek zpracoval: Jiří Šustera

 

nahoru

zpět